Přátelé Čeřínského údolí

• Věra Bezděková (*1970)

• Oddílová vedoucí (1993–1995), zdravotnice, kuchařka (1998–2020)

• Zdravotní sestra

Na tábory jsem jezdila už jako malý špunt. Kolektivní dovádění v přírodě mě dostalo natolik, že jsem posléze „povýšila“ do funkce vedoucí. Když o pár let později moje vlastní potomstvo posílilo řady malých raubířů, bylo třeba mých rukou v kuchyni. Všichni byli patrně spokojeni, protože v kuchyni jsem dodnes a ještě dlouho po návratu z tábora vařím i doma v tom největším hrnci. Aby má tělesná schránka nestrádala a já udržela tempo s mým neustále nápady vymýšlejícím manželem Lukášem, utužuji se sportovními aktivitami jako je volejbal, aerobik, kola a v neposlední řadě jsem holka od vody a tak v létě neodolám vodáckému vábení a žádná voda není přede mnou v bezpečí. V civilním životě jsem ale samozřejmě maminka dcera Terezky a syna Tomáška a milující manželka… no v podstatě anděl v bílém, protože pracuji jako zdravotní sestra na soukromé ortopedii.

• Eva Znamenáčková (*1979)

• Paní kuchařka (1994–2020)

• Kadeřnice

K partě Kolťáků mě již před lety dovedl můj partner Páblo, a i když jsem jako dítě k táboření vztah neměla, přirostli mi k srdci a dostala jsem se do táborové kuchyně, kde krmím hladové krky a že jsou po vypečených hrách někdy pěkně hladové ;). Mnoho Kolťáků patří nyní k mým nejlepším přátelům a vzhledem k mému povolání také polovinu z nich stříhám :D. Z táborové kuchyně jsem se na čas vytratila, neboť jsem měla dvojité mateřské povinnosti, ale do táborové kuchyně jsem se opět po čase vrátila. A to nejprve na zimní tábory, kde to je přeci jenom s malými dětmi snazší, a posléze rovněž do kuchyně Čeřínské. Vzhledem k tomu, že mám 2 malé dcery, ve volném čase se věnuji především jim a svému partnerovi.

• Pavel Znamenáček (*1977)

• Kuchař (1996–1998), pomocník v kuchyni, stálá návštěva

• Kuchař

Tahle parta lidí ke mně patří snad odjakživa a mnohé současné vedoucí (ať již aktivní nebo ti, co se kolem party točí), pamatuji jako táborové děti :). Na tábor jsem jezdil už do Trpišovic dvakrát (1995 a 1996) a pak na prvním Čeřín 1997. Teď již jezdím spíše jako podpora mé ženě Evě, která po část tábora střeží táborovou kuchyň a rovněž pomáhá s kdejakou taškařicí zbytku party. V kuchyni se rovněž pohybuji ve svém pracovním životě, kdy se starám, aby lidstvo mělo co do úst, a ve volném čase se především věnuji mé rodině, ale také rád sportuji a sport sleduji a fandím SEŠÍVANÝM Z EDENU :-))).

• Jan Bozděch (*1983)

• Zástupce hlavního vedoucího, oddílový vedoucí (2001–2003), hospodář a zásobovač (2004–2019)

Na tábory jezdím již od svých šesti let. Společně s Vikim, Fifíkem, Dádím a Vlastou jsme již od Trpišovic bojovali o každý diplom a společně s dalšími vrstevníky a skvělými vedoucími prožívali supr prázdniny. Pravidelná účast a dobrá parta zapříčinili, že jsem se také i já stal součástí organizačního týmu. Začínal jsem jako většina nováčků dospělácké party funkcí pomocníka vedoucího oddílu – praktikanta. Po pár letech u vedení dětí jsem se ovšem dostal do role zásobovače a hospodáře 1. běhu. Tuto funkci vykonávám od roku 2005. Jinak se také rád účastním našeho zimního lyžařského tábora. Mám rád legraci, zábavu, upřímnost, férovost a pracovitost. Naopak nemusím afekt, dotěrnost, vulgárnost a lajdáctví.

• David Novotný (*1984)

• Zástupce hlavního vedoucího, oddílový vedoucí (2001–2015)

Milovaná matinka (spoluzakladatelka pozdějšího KOLTu) mě už jako předškoláka vzala poprvé na tábor do Trpišovic… Tam někde to velké a dlouholeté dobrodružství začalo. „Trpka“ (vzpomínky na dětství a přírodu patří sem) a pak Čeřín, kde jsem strávil většinu svých táborových let. Rozbořený mlýn, oheň, potok, hygieňák, latrýny, BAŽINA, vana, dítka, příroda, dovednosti, přátelé atd. atd. To jsou ty pravé prázdniny v létě… Přes rok trochu té zábavy, práce, sportu (fotbal, squash, cvičba, snowboard…) a hned zase do Čeřína, kde moje trochu divoké srdce, použité tělo a prořízlá pusa najde klid a harmonii…

• Vlastimil Novotný (*1983)

• Oddílový vedoucí (2002–2017)

Na tábory jsem začal jezdit v roce 1991 do Trpišovic, odkud mám spousty krásných vzpomínek společně s částí současné vedoucovské party. Od roku 1997 jezdím do Čeřína. Později jsem se i já přidal mezi tvůrce letní zábavy pro děti v krásném šumavském prostředí. Jezdím i na zimní tábory, které pořádáme v Krkonoších. Pracuji u německé firmy vyrábějící mycí systémy pro gastronomické provozy. Mezi mé záliby patří sporty (fotbal, florbal, snb, …).

• Helča Chramostová (*1980)

• Zdravotnice

Jako dítě jsem byla na táboře jen dvakrát. Bohužel jsem neměla štěstí na lidi. V obou případech jsem se setkala hlavně s těmi, kteří tam jezdili spíše z povinnosti a na jejich vztahu k programu a dětem to bylo dost znát. Na tábory jsem tak zanevřela…až do doby, kdy jsem poznala úžasnou partu lidí z KOLTu. Jejich činorodost, smysl pro humor, chuť do práce a neutuchající nápady jsou vážně nakažlivé. Tady prostě platí: když dva dělají totéž, nikdy to není totéž. Takže mám teď opravdu co dohánět a moc se na to těším. :o) Jelikož už jsem maminka, v osobním životě se nenudím. Snažím se být hodně aktivní a činorodá, abych stíhala držet krok se synem, jeho nápady a zájmy. Jsem ráda v přírodě, hodně sportuju a život beru jako jednu velkou výzvu. :o)

• Karolína Půlpánová (*1990)

• Praktikantka

Na KOLTí tábory jezdím už od svých sedmi let a tyto tři týdny v přírodě jsou neodmyslitelnou částí mých prázdnin. I když jsem dříve jezdila na 2. běh, k srdci mi přirostl běh 1., kde jsem během těch mnoha let našla spoustu skvělých přátel a naučila jsem se spoustu užitečných věcí, a proto jsem moc ráda, že na tábor mohu jezdit dál jako praktikantka. Kromě tábora jsou mými koníčky tenis, divadlo, cestování a zimní sporty…

• Michal Kunc (*1991)

• Pomocný kuchař

KOLTích táborů jsem se účastnil jako dítě už od svých dvanácti let. Za tu dobu se pro mne staly neodmyslitelnou částí léta, a tak jsem po dosažení horní věkové hranice táborníka neváhal zařadit se mezi vedoucí. Co se mne samotného týče, nejraději mám hru na hudební nástroje, knihy, přírodu a nové zážitky. Od rána do večera se také věnuji (pro většinu nepochopitelným) věcem, které jsou však jen nezbytným ventilem mé potlačené dětské stránky, která se na táborech důrazně hlásí o slovo. Letní tábor by měly být pro děti něčím odlišným, třemi týdny, které si užijí a zapamatují od začátku do konce.

• Vladimír Hora (*1972)

• Zdravotník

Na tábory jsem začal jezdit již na konci 70 let minulého století (brr. to zní hrozně), díky tomu jsem si prošel postupně podnikové tábory, tábory pionýrské a svazarmovské. Takže jsem byl asi jako každý trochu dříve narozený veden jako jiskra, pionýr a svazák, ale nikdy ne zrovna dvakrát uvědomělý. Ale protože jsme měli štěstí na vedoucí, tak to bylo vždy fajn. A to je to, co mě samotného později asi vedlo k tomu, že jsem chtěl takto nabyté zážitky a zkušenosti předat druhým. Po těchto dětských a praktikantských zážitcích jsem začal dělat hospodáře a za rok na to hlavního vedoucího. Zkrátka když to sečtu kolem a kolem, dostanu se na Ferdu Mravence – práce všeho druhu. Po rozpadu naší bývalé skupiny jsem zjistil, že bez práce pro děti a u dětí to není ono. Takže náhoda a nějak jsem se ocitl u KOLTu. Jinak díky studiu kromě ekonoma dělám i zdravotníka...

• Michala Karpíšková (*1982)

• Oddílová vedoucí, zdravotnice

Na tábory jezdím, co si pamatuji, ale teprve až v patnácti letech jsem se dostala do Čeřína, kde jsem už zakotvila. Když se mrknete, jaký jsem ročník, zjistíte, že už je to pěkná řádka let. Nadchla mě nejen krásná příroda, ale především parta vedoucích, kteří se stali mými nepostradatelnými kamarády. Děti kolem sebe nemám ale jen o prázdninách, protože v „civilu“ jsem učitelka na prvním stupni…zrovna na mateřské dovolené. A to je také důvod, proč bylo moje táborové působení na čas omezeno. Nicméně malý táborník už povyrostl, takže se těšíme na prázdniny do Čeřína…

• Michal Hoffmann (*1984)

• Oddílový vedoucí

Všechno to začalo přes kamaráda ze základky Vikiho. Díky Viki! Kdysi dávno mě pozval na jeden tábor a na ten samý tábor jezdím dodnes. Je pravda, že od dob mého prvního seznámení se s „Koltem“ se mnohé změnilo. Mezi to podstatné pro tyhle řádky patří to, že jsem zestárnul a z malého klučiny, který se snažil do puntíku plnil úkoly, které od svých vedoucích dostal, se stal ten, kdo ty úkoly sám zadává.

Každá etapa mého „táborničení“ měla své, a žádnou z nich nemohu ve svých vzpomínkách vynechat ani vyzdvihnout. Na ty rané a bezstarostné, kdy jsem jezdil jako dítě, moc rád vzpomínám. Vše bylo naprosto jasné a jednoduché. V létě se jede na tábor a budeme se všichni prát o každý diplom a za každého bobříka. Nešlo to prostě jinak. :-) Na táborech jsem každoročně potkával své kamarády a partu prima vedoucích, se kterými byla legrace a od kterých jsem se toho vždycky spoustu dozvěděl o táborech, přírodě, životě a vůbec o všem. Jak šel čas, stal se ze mě praktikant a měl jsem obrovské štěstí, že první rok mého „praktikanství“ byl mým vedoucím Lukmen, člověk, kterého si velmi vážím, a který pro mě je, a vždy bude, symbolem našeho tábora. Od něj jsem se naučil hodně a jeho tah na branku v tom, kdy se do něčeho pustí, mi ještě dnes bere dech.

Ani nevím, kolik vody uběhlo, než se ze mě stal vedoucí, není to důležité. To, že do party přišlo spoustu nových lidí, ano. Styl průběhu tábora se trochu změnil, přístup k dětem začal být odlišný snad i v závislosti na tom, jak se měnily ony samotné. Do toho jak šel život, přišlo spolu s ním i spoustu zajímavých činností, které jsem chtěl taky kromě tábora dělat. Začal jsem chodit na vysokou, hodně sportovat, potápět se, jachtařit, pracovat, cestovat, běhat za holkama. Objem mých aktivit se zvětšoval, jenže letním prázdninám to bylo fuk, skálopevně trvaly dva měsíce. No a až na jedny, kdy jsem jel na jachtu do Chorvatska, patřily vždy první tři týdny z „letňáků“ čeřínským luhům a hájům.

• Jiří Trsek (*1997)

• Oddílový vedoucí

• Řidič tramvaje

Na tábory jezdím od roku 2006, ale do Čeřínského údolí jsem se poprvé podíval až v roce 2008. Když jsem jel do Čeřína poprvé, měl jsem velmi smíšené pocity. Přeci jen jsem nikoho neznal, ale už během prvního dne jsem se zařadil do řady KOLTích táborníků. Za celou dobu, co sem jezdím, mi tábor neuvěřitelně přirostl k srdci a prázdniny bez těchto úžasných 2 týdnů si nedokážu vůbec představit.

• Renata Žvejkalová (*1983)

• Oddílová vedoucí

• Účetní

Od malička jezdím na skautské tábory. Na vysoké škole jsem poznala „KOLTí partu“ a začala s nimi jezdit do Čeřína, nejdříve jako praktikantka, poté jako vedoucí a zdravotnice. Na nějakou dobu jsem se odmlčela, ale v r. 2020 jsem se opět vrátila a jedu na letní tábor. Protože práce ve fajn partě mě baví, mám ráda děti a těším se na hezké táborové dny v krásné jihočeské přírodě. Co se týče mé profese, jsem bývalá učitelka MŠ a nyní se věnuji účetnictví. Ve svém volném čase ráda brouzdám přírodou, sportuji, čtu a hlídám děti. :)

• Julie Výtisková (*1998)

• Oddílová vedoucí

• Studentka

Já jsem Julča, a ač jsem do roku 2018 jezdila jen na třetí běh, který se koná v Čeříně hned po tom prvním, rozhodla jsem se zpestřit si léto dvěmi týdny navíc. Na tábory jezdím od svých čtyř let, do Čeřína pak od svých sedmi a zatím se mi tu tak neskutečně líbí, že bych zde trávila klidně celé prázdniny. Tábor bez hry na kytaru a zpívání za doprovodu praskání ohně a šumění potoka, si prostě nedokážu představit, stejně tak bez úžasných lidí, které zde člověk potká. A i když už nejezdím jako dítě, ale v partě vedoucích, stále mám hravého dětského ducha, který se rád účastní her, soutěží i vodních válek. Kromě toho ještě hraju plážový volejbal, čtu, a když zbyde volný čas, zkouším se naučit nové věci, třeba hru na kytaru. Těším se na vás v létě u táboráku v Čeříně!

• Eva Svobodová (*1995)

• Oddílová vedoucí

• Zdravotní sestra

Na KOLTí tábory jsem jezdila ze začátku se svoji sestrou a kamarádkou. Zanedlouho jsem se za krásnou přírodou a plno kamarády vracela sama. Díky nim a skvělým vedoucím to byly jedny z mých nejhezčích zážitků a doufám, že ještě plno zážitků přibude. Když zrovna svůj volný čas netrávím s KOLTí partou nebo ostatními kamarády, mám ráda sporty všech druhů, čtení a hudbu.

• Anna Klapková (*1995)

• Oddílová vedoucí

• Asistentka učitele a vychovatelka

Na tábory jsem jezdila od svých 6-13 let, poté se tábor, na který jsem jezdila zrušil a jiný už nebyl zájem díky spoustě jiných koníčků hledat. Ta příroda, zážitky a celkově jiný životní styl mi ale stále chyběl. Pak mi jednoho dne má kamarádka Eva nabídla, jestli bych nechtěla jet jako praktikantka na KOLTí tábor. Ihned jsem souhlasila, s Čeřínskou partou jsem strávila pár skvělých víkendů při přípravě tábora a měla jsem jasno. Tohle léto bude super! Čeřínské údolí i okolí a celkově celá parta lidí, kteří organizují tábor, děti, atmosféra, to celé mě naprosto pohltilo a nadchlo. V reálném světě pracuji jako asistentka pedagoga a vychovatelka na internátě na Střední škole Aloyse Klara, která je zaměřená na osoby se speciálními vzdělávacími potřebami, tudíž i v osobním životě mám k dětem velmi blízko. Ve volném čase ráda cestuji, sportuji a celkově si užívám života.

• Naděžda Andrýsová (*1997)

• Oddílová vedoucí

• Studentka VŠ

Jako malá jsem nikdy na žádném táboře nebyla. Byla to škoda a vždycky jsem toho litovala. Až jednou jsem se dozvěděla o KOLTu. Teď už to je pár let co sem jezdím a neznám žádný jiný tábor který by fungoval tak, jako ten náš. Teď už si neumím představit prázdniny bez onoho 14 denního úniku z civilizace a té skvělé zábavy co si s dětmi každý rok užíváme.

• Tereza Tvrzníková (*1993)

• Praktikantka

V roce 2006 jsem se poprvé rozhodla jet na letní tábor. Tak jsem brouzdala na internetu a našla tábor na nádherném místě – Čeřín. Potok, stany, příroda a skvělý kolektiv. Od té doby jsem nechtěla jinam a vydrželo mi to až do dnes. Trochu jsem povyrostla, šla na střední školu (Konzervatoř Brno – obor operní zpěv) a z řad dětí jsem vstoupila do řad vedoucích. Prázdniny bez Čeřína si neumím představit, a i když je to pro mě celkem dálka, každý rok se sem hrozně ráda vracím.

• Petra Kučerová (*1977)

• Zdravotník

Jmenuji se Petra Kučerová, je mi 34 let. Na tábory o.s. Kolt jsem začala jezdit v roce 2000 jako praktikantka. Postupně jsem si vyzkoušela pozici vedoucí, zásobovač, zdravotník a teď po mateřské dovolené jsem se vrátila zpět, abych se věnovala kuchyni. V civilním životě jsem učitelka a lektorka anglického jazyka. Učím jak předškolní děti, tak náctileté a dospělé. Mám šestiletou dceru, a proto vím, jaký by měl dětský jídelníček být, aby byl pro děti přitažlivý a zároveň, aby prospíval jejich zdraví. Polní kuchyně je pro každého kuchaře výzvou, a možná i proto se každé léto na letní vaření těším.

• Anna Cajthamlová (*1993)

• Praktikantka

Na tento tábor jezdím už od svých šesti let a prázdniny bez něj si už ani nedokážu představit. Narodila jsem se v Praze a jsem tu celý svůj život. Proto je pro mě velice přínosné odjet alespoň jednou za rok někam, kde je čerstvý vzduch a žádný rámus. Celých 14 dní je nabyto skvělými zážitky a hrami. Děti zde poznávají přírodu, nové kamarády a v podstatě i sami sebe. V dnešní době je pro některé děti velice obtížné vydržet pár dní bez elektřiny, splachovacího záchodu a ústředního topení. Právě to ale dodává táborům tu správnou atmosféru, kterou si vaše děti určitě zamilují.

• Dominika Šuláková (*1996)

• Praktikantka

Na KOLTí tábor nejezdím nějak dlouho, jako někteří vedoucí, kteří měli to štěstí, že na něj mohli jezdit od dětství. Já jsem vlastně na tábor přišla úplně náhodou. Jezdila jsem na jiný, který se zrušil, tudíž jsem hledala jinou možnost. Mamka mě přihlásila na tento. Nejprve jsem nechtěla, ale teď když vím, jaké to tam je, ji mohu poděkovat. Poznala jsem tam mnoho skvělých přátel. Jezdím na LDT i ZDT. Jelikož jsem už „stará“ abych mohla jet jako dítě, zkusila jsem se s Kh! domluvit, zda bych s nimi mohla jezdit jako praktikantka. Tábor jsem si velmi oblíbila, proto jsem se ho nechtěla vzdát. Vždy se na tábor těším, jelikož ráda spolupracuji a komunikuji s dětmi, proto jsem se ujala této pozice. Myslím, že na tábor by děti měli jezdit, je to zpestření prázdnin a děti se mohou odtrhnout od počítačů, elektroniky apod. věcí, na táboře poznají teprve tu opravdovou zábavu v přírodě, zažijí mnoho zajímavých věcí, o kterých budou vyprávět svým kamarádům stejně jako já, když jsem na LDT byla jako dítě. Největším zážitkem z tábora byla naše překrásná „humus bedna“ však to sami poznáte.

• Kristýna Chmelíková (*1988)

• Oddílová vedoucí

Můj první a jediný tábor, na který jsem kdy jela, byl právě tento: 1. běh tábora v Čeříně. K busu mne rodiče společně s bráchou odvedli, když mi bylo 11let. Nikoho krom bráchy, jsem neznala. Děsně jsme se bála: můj první tábor, 3 týdny kdesi v lesích, neznámí lidé, … Cítila jsem to jako děsnou zradu. Tak jako tatínek z pohádky o Perníkové chaloupce odvedl Jeníčka s Mařenkou do lesa, tak nás rodiče odvedli k autobusu, který jede do lesa.

Jenže pak jsem dosedla na sedačku autobusu, vedle holky podobného věku jako já a mé obavy se rozplynuly. Ihned jsem zapomněla na tu velkou křivdu a parádní dobrodružství začalo. Tři týdny utekly jako voda, náš oddíl byla skvělá partička, byla to moje nová rodina.

Avšak zase tu byl ten autobus a zase nás vezl, tentokrát domů. Rodiče si pro nás přišli, ale já jsem k nim nechtěla, měla jsem přece novou rodinu, tu táborovou, moc jsem to oplakala, celý den jsem s nikým nemluvila. Byla to doba, kdy éra mobilů a sociálních sítí byla ještě na houbách a já musela čekat celý dlouhý rok a doufat, že se zas se všemi uvidím v Čeříně. A bylo to tak! Jezdila jsem pak každý rok až do svých patnácti.

A pak, po 3letech, díky té holce z autobusu, díky Lú, jsem se zase vrátila do Čeřína, jako vedoucí na 3. běh. I když mne láká plno jiných aktivit, které mne rozptylují od tábora (dříve atletika, studium ČVUT, Erasmus, akce s kamarády; nyní cestování, práce a možnosti dovolené), bez Čeřína to nejde, Čeřínská louka i Čeřínský lid, to je návyková záležitost! A tak tu jsem zpět. Zpátky ke kořenům: jsem vedoucí z 1. běhu :).

• Klára a Tereza Markovi (*1997)

• Praktikantky

Hlavní je, že máme rády přírodu a kvalitní společnost v ní. Ať už se jedná o naše kamarády všeho věku, naše rodiče nebo kohokoli jiného. Proto kombinace letního a zimního tábora je pro nás dokonalá. Na KOLTÍ tábory nejezdíme zase tak dlouho, ale i za tu dobu jsme zde poznaly skvělé lidi. Máme rády kolektivní sporty, jako florbal, volejbal nebo tenis. Společně jsme skvělá navzájem se doplňující dvojka. Jsme přátelské, veselé a pro každou zábavu. Jako děti už jezdit nemůžeme, tak jsme se rozhodly jezdit jako praktikantky, doplnit partu vedoucích a dále se účastnit těchto skvělých táborů.

• Dan Kunc (*1994)

• Praktikant

Říkají mi Dan, ačkoli je na táboře občas nejisté, že to říkají zrovna mně. Mou hlavní dobrovolnou činností na táboře je starání se o to, aby si malé děti bez dozoru nehrály s ostrými předměty. To nemám rád. Na tábor jezdím už polovinu svého života, a zatím se neobjevilo nic, za co bych své prázdniny chtěl vyměnit.

• Malvína Kmoníčková (*2002)

• Praktikantka

• Studentka

Do Čeřína jezdím od svých 7 let a tábor beru už jako svoji součást. Miluju zpívání u táboráku, čeřínskou přírodu a všechny tradice, které k táboru neodmyslitelně patří. Už od malička mám velmi vřelý vztah k dětem a ráda s nimi trávím čas. Řekla bych, že jsem spolehlivá a snaživá. Jsem velmi vděčná vedoucím, že mi dopřáli prostředí, kam jsem se každé prázdniny ráda vracela a zážitky, na které jen tak nezapomenu. I to je důvod, proč jsem se rozhodla, že i já bych chtěla být tohoto procesu součástí a ty nezapomenutelné zážitky dopřát zase někomu dalšímu.

Tak to je vše. Budu doufat, že se v Čeříně shledáme a že si to společně užijeme!

• Saša Fritscherová (*1992)

• Praktikantka

Věřím, že věci se nám dějí, kdy mají, a tak když mi v loňském roce kamarád Johny řekl, že hledá posilu na tábor neváhala jsem a ráda se zapojila. Celý život se věnuji dětem a zvířatům, vystudovala jsem předškolní a mimoškolní pedagogiku, učila jsem plavání při ČZU a také děti hlídám. Ve volném čase se věnuji svým psům, vyrábění a hudbě.

• David Dvorník (*2000)

• Praktikant

Už od mala jsem miloval přírodu, vodu, oheň, hudbu, čisté a zálesácké prostředí, ke kterému se lidé chovají tak, jak si zaslouží. Později jsem si uvědomil, že mám rád i lidi mně podobné, a to vše jsem našel v Čeřínském údolí. Zamiloval jsem se, do okolní přírody, do čistoty, ticha a krásy celého místa. Má obava čiší z myšlenky, že se na tábory se spoustou zábavy a činností vedoucích děti k Lesní moudrosti, už nebudu moct dostávat, ale i kdyby, Čeřínské údolí se mi do paměti vrylo jak z pohledu dítěte, tak z pohledu dospělého a budu do něj posílat kohokoli, kdo má rád to, co já, byť jen z malé části.

• Ondřej Fraitag (*2000)

• Praktikant

Na tábory jsem začal jezdit už jako malý kluk. Když jsem na táboře byl poprvé, mé pocity byly smíšené, skoro nikoho jsem neznal a bylo to poprvé, co jsem byl na delší dobu sám bez rodičů. Ovšem později jsem si táboření a všechno dění okolo toho zamiloval a dva týdny v Čeříně se pro mě staly nenahraditelnou částí prázdnin. Myslím si, že o prázdninách je fajn strávit nějaký čas v přírodě mimo město :)

• Magdaléna Holmanová (*2001)

• Oddílová vedoucí

Na první tábor do Čeřína jsem jela v roce 2008. I když to tenkrát znamenalo odjet na tři týdny do neznáma mezi lidi, které jsem (skoro) vůbec neznala, netrvalo dlouho, než mi došlo, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem dosud udělala. Od té doby jsem se tam každý rok po deset let vracela, než jsem zestárla natolik, že jediná možnost, jak o tuhle část mého života nepřijít, byla přidat se k partě vedoucích, která mě k mému štěstí vzala mezi sebe. Mám ráda sport, cestování, hudbu, zábavu a dobrou společnost, což podle mě KOLT dokonale spojuje.

• Kristýna Klimová (*2001)

• Oddílová vedoucí

Na svůj první tábor sem jela v roce 2008 a od té doby si neumím prázdniny bez 14 dnů na táboře představit. Na KOLT jako takový jsem se ale dostala až v roce 2015 a bylo to nejlepší rozhodnutí. Člověk si zde odpočine, nasbírá síly, užije si spoustu zábavy, pozná kupu nových přátel, táborových lásek … Já sama se na táborech naučila mnoho nového a poznala divy přírody. Přírodu a děti miluju, jsem přátelská, usměvavá … prostě holka do nepohody.

• Adam Jaroslav Šulák (*2003)

• Praktikant

• Student

Na Koltí tábor do Čeřína jezdím už od svého dětství, od té doby, kdy jsem poprvé mohl jet ve svých 6 letech, až po mojí poslední šanci jet na tábor jako dítě v 17 letech. Když tam jezdím, tak se mi zapisuje do mé knihy života spoustu dalších skvělých zážitků a poznání. Vždy, když přijedu na to místo, vybaví se mi všechny vzpomínky z dob, kdy jsem si ještě pomalu neuměl pořádně zavázat tkaničky, a teď už ze mě bude dospělý. Poprvé jsem si říkal: "To bude asi nuda.", ale když jsem se poprvé vracel z tábora domů, tak jsem tam chtěl zůstat delší dobu. A zůstalo mi to dodnes. Dále mě baví všeobecně sport a střílení.

Takže se vidíme na táboře!

• Jakub Klimo (*2004)

• Praktikant

• Student

Do Čeřína jsem přijel poprvé až v roce 2015, ale to nemění nic na mé lásce k němu. Čeřín není jen malé místo na mapě, je to 14 dní neuvěřitelné zábavy, zážitků a nových zkušeností. Poznal jsem tady spoustu skvělých lidí a když nastal čas, kdy jsem mohl vstoupit mezi partu vedoucích, neváhal jsem ani chvíli. Jako dítě jsem si tábor užil, jak jen to šlo a teď je načase předat zkušenosti a pomoci dalším táborníkům, aby KOLTí tábor milovali stejně jako já.

• Adina Marková (*2000)

• Pí-ár

Na táboře jsem byla poprvé už v pěti letech, a i když si své tábornické začátky moc nepamatuji, určitě se mi tam od začátku líbilo, protože jsem se pak každý rok až do nejvyššího možného věku vracela. Jsem společenská a sportovně založená, nekoušu. Lebedím si v gurmánském táborovém jídle a kvalitní zábavě poskytnuté naším přátelským kolektivem. A na závěr bych ráda připomněla, sportu zdar!

• Barbora Nováková (*2001)

• Zásobovačka

Na svůj první KOLTí tábor jsem jela poprvé v roce 2015, kde díky skvělé partě a kamarádskému duchu bylo seznámení se s lidmi jednodušší. Dostala jsem možnost začlenit se do party dospěláků, kde se budu moci podílet na organizování programu pro děti a na samotném táboře je něco naučit. Díky mladší sestře mám zkušenosti, jak se o děti postarat a zaujmout je. Prázdniny si bez 14 dní v Čeříně neumím představit, krásné prostředí, super kolektiv a každý rok spousta nových skvělých zážitků. A také díky KOLTímu táborovému duchu jsem propadla kouzlu hry na kytaru, která mě neuvěřitelně baví. Kromě hraní mě ještě baví focení a různé kolektivní sporty.

• Adéla Štěpánková (*2006)

• Praktikantka

• Studentka

Ahoj, já jsem Áďa. Od roku 2017 jezdím jak na letní, tak na zimní tábory od KOLTu. Na dva týdny v Čeříně jsem se vždy těšila celý rok a pokaždé jsem si to tam moc užila. Roku 2024 jsem na druhém břehu s partou vedoucích. Mým cílem je umožnit dětem zažít stejnou zábavu, jakou jsem i já zažila během svých let na táboře. Mimo táboření ráda čtu, chodím běhat a trávím čas v přírodě. Čeho si na táboře vážím nejvíce, jsou přátelství, která zde vznikla a trvají dodnes.

• Anna Buriánková (*2004)

• Oddílová vedoucí

• Studentka

...